Bez začátku a konce
Po tisíce let si lidé utvářejí představy o světě, životě, smrti a o tom, co přijde pak. Rozvinulo se ohromné množství názorů, domněnek a předpokladů. Mezi nimi je široce rozšířená představa, že existuje počátek a konec světa. Nalezneme ji u Vikingů i u starých Řeků nebo u tří velkých náboženství víry Blízkého východu, ve kterých se setkáváme s vyvolenými národy na cestě do země zaslíbené, s často komplikovanými bohy. Zatímco u náboženství víry je původcem a konečným smyslem světa osobní bůh, buddhismus a další náboženství prožitku jako hinduismus a taoismus vycházejí z neustálého koloběhu vzniku a zániku (koloběh života).
Svět není výtvorem vyšší moci nebo něčeho objektivně vnějšího, neustále jej vytváří naše vnímání a činy. Proto se z něj může každý vysvobodit díky rozvoji nadosobního pohledu. Místo hledání prohřešků nebo viníka protivenství života a naděje na něco za tímto světem se díváme na dané okolnosti a následky a zaměřujeme se na rozvoj toho, co máme k dispozici v tomto životě i po něm. Na základě tohoto přístupu pak obecně v náboženstvích prožitku, a zde především v buddhismu, nacházíme rady pro zvládání života, smrti a šťastné znovuzrození.
Citace z knihy: O smrti a znovuzrození
Další citáty: