Tibetská kniha mrtvých
Na Západě jsou velmi známé především pokyny Tibetské knihy mrtvých (tib. Bardo thödol, Vysvobození v bardu skrze naslouchání). Je součástí buddhistického spisu z 8. století, který je přisuzován zakladateli tibetského buddhismu Guru Rinpočhemu a dostává se jí, mimo jiné díky podobnosti líčených světelných úkazů s prožitky blízkosti smrti popisovanými dnešními badateli, širokého uznání. Obsahuje učení o průběhu umírání a znovuzrození a vysvětluje možnosti, jak se vymanit z koloběhu smrti a znovuzrození. Ve třech starých školách tibetského buddhismu se kniha četla za života, aby si s její pomocí umírající během umírání a v mezistavu vzpomněli na pokyny a mohli bezprostředně dosáhnout vysvobození. Kniha se předčítala i již zemřelým v mezistavu, aby bylo možné je lépe vést na cestě k lepšímu znovuzrození.
…
Obsáhlý vhled do rozmanitých prožitků a procesů probíhajících po smrti až po opětné znovuzrození nabízejí buddhističtí učitelé (tib. lamové) především tří „starých“ tibetských škol meditace, neboli škol „červených čepic“. Tito velcí mistři meditace, zvaní také dosažitelé, jsou přitom také základem a zdrojem učení. Mysl dokáže nejenom vytvářet nové prožitky, ale také schraňovat staré, a proto si dosažitelé dokáží díky své jasnosti vzpomenout na prožitky z minulých životů. Umí mnohé vysvětlit, což přináší neochvějnou jistotu.
Buddhova učení, výroky Guru Rinpočheho, zkušenosti buddhistických mistrů a vhledy dalších, kteří možná v minulých životech vykonávali buddhistické meditace, potvrzují hluboké naděje: existují nadčasové „nadosobní“ úrovně vědomí nejvyšší radosti a metody, které je možné se naučit za života, jak v okamžiku smrti mysl trvale zbavit každé bolesti. A pokud se podaří rozpoznat poté se objevující jasné světlo jako vlastní podstatu – dokonce dosáhnout osvícení. Tyto praxe zahrnující tělo, řeč a mysl se tibetsky nazývají phowa, a ta nejjednodušší a pro každého přístupná je popsána v kapitole Vědomé umírání. Tato meditace oslabuje již za života strach ze smrti a ty, kdo se ji naučili, vede automaticky do takzvaných „čistých zemí“, to znamená vysvobozených a nesmírně radostných úrovní vědomí, ze kterých již není možné klesnout.
Citace z knihy: O smrti a znovuzrození
Další citáty:
