Důstojné rozloučení
Nikdo se určitě nedívá rád na to, co na smrtelné posteli následkem léků a chátrání zbylo z kdysi zdravím kypícího člověka. Chtěli bychom být konstruktivní a pozitivní, ale nevíme jak. Cestou je pochopit a rozpoznat nezničitelnost buddhovské podstaty každé bytosti, uvědomit si, že s umírajícím zůstává všechno smysluplné, co dříve v životě vykonal, a to je jeho skutečnou podstatou. Takový pohled umožňuje důstojný přístup k umírajícímu i samotnému umírání. Nejrůznější rozhlasové programy stále běží, jen přijímač (tělo) reprodukuje do světa už jenom šumy a praskání. Mysl sama o sobě je však jako nadčasový prostor, který zároveň vše vytváří. Nemůže zemřít ani zmizet, protože nevznikl ani nebyl z ničeho složen. To, co vidíme se rozpadat a umírat, je jenom tělo, na kterém až do smrti silně lpíme. Když doprovázíme oblíbeného, skvělého člověka a víme, že se nic nemůže ztratit a že tendence nahromaděné ve shromažďovacím vědomí mysli se po dozrání v mezistavu znovu objeví v následujícím životě, můžeme se uvolnit. Jako buddhisté se soustředíme na to, že proces umírání vede k dalšímu znovuzrození, ve kterém dostaneme do nového začátku nový obal na mysl, jenž bude, doufejme, přinášet radost.
Nemá-li být rozloučení rodinných příslušníků s umírajícím příliš bolestné, oběma stranám pomůže, když se na ně připraví. Je moudré, když umírající přeje všem to nejlepší a pomalu, ale jistě se rozloučí se svou rodinou, přáteli a majetkem. Radostné vzpomínky na všechno dobré a smysluplné, co jsme se naučili a sdíleli, povzbudí a často ucelí vztahy. Pak mohou všichni svobodně pokračovat.
Citace z knihy: O smrti a znovuzrození
Další citáty:
