Vnější příprava na smrt
Skutečné umění zemřít spočívá v tom, že zůstaneme uvolnění a bez napětí a zároveň mentálně nerozptýlení a soustředění. Proto by si umírající měl co možná nejčastěji představovat to nejkrásnější nad svou hlavou a měl by si přát tam jít (viz Provázení umíráním).
Nejlepší je, když rodina, přátelé a známí sedí poblíž čela postele – nikdo by neměl stát v nohou postele. Neděláme masáže nohou. Pokud má umírající bolesti v dolní části těla, což by mohlo stáhnout jeho energii směrem dolů, měl by obdržet dostatek léků tišících bolest, aby se jeho vědomí nezdržovalo v těchto partiích a on se mohl soustředit na vrcholek hlavy. I v dalších ohledech by tělo mělo prožívat co možná nejméně rozptýlení.
Také přátelé by se neměli jen tak někdy zastavit, měli by přijít na začátku procesu umírání a jenom s dobrou náladou. Namísto neustálého přicházení a odcházení všech možných milovaných i méně milovaných lidí má smysl omezit návštěvy na ty důležité. Nejlepší je, když se o to po dohodě postará blízký přítel nebo rodinný příslušník. Pro něho bude snazší říci ne.
Podobně jako při meditaci bychom měli uspořádat vnější okolnosti tak, aby nás rušilo co možná nejméně zdrojů rozptýlení. Pro poslední okamžiky je nejlepší jasná, světlá místnost bez televizoru, internetu nebo dalších nepotřebných vlivů, ale s příjemnou atmosférou. Před umírajícím by měl být dostatek prostoru, protože se bude chtít občas hluboce nadechnout a měl by mít pocit, že mu v tom nic nebrání.
Citace z knihy: O smrti a znovuzrození
Další citáty:
